Vášnivý amatérský kutil-kytarář dává přednost kreslení tvarů přímo na dřevo, ze kterého zamýšlí postavit korpus a další části kytary. Méně uspěchaný řemeslník začne skicovat na kartonu nebo MDF desce. Oba však brzy zjistí, že ne všechny podrobnosti jsou dokonalé poprvé a že chyby musí být průběžně upravovány a opravovány, než bude výsledek správný.

Opravy na papíře (nebo na monitoru počítače) jsou jednodušší a rychlejší. Proto raději vezmeme list papíru o rozměrech 55 x 45 centimetrů a zafixujeme ho na rýsovací prkno nebo vhodnou pevnou a hladkou desku. Kdo ovládá základy CAD, pracuje obdobně.

Poté nakreslíme rámeček o rozměrech 500 x 400 milimetrů (od nynějška budeme „profesionálně“ měřit v milimetrech). Nyní rozdělíme vnitřní plochu rámce čarami na 20 čtvercových kachlíků 100 x 100 mm. Číslování těchto kachlíků usnadňuje orientaci a příslušnost jednotlivých částí kytary, jakož i podrobné porovnávání s jinými typy kytar.

Uprostřed mezi dlaždicemi č. 1, 2. 3 a 4. označíme n u l o v ý   b o d.  Zvýrazníme vodorovnou osu X a svislou osu Y (menzurovou kolmici)  barevně nebo trochu silněji.

Pozice X a Y kontrolních bodů (CP), počínaje od AGP po CWO, lze nalézt v tabulce „Specifikations type“T" výše. Pomocí pravítka nebo posuvky (šupléry) je označíme v příslušných kachlících a pro přehlednost je spojíme tenkými čarami.

Výsledný "cik-cak" obrys není příliš podobný obrysu originálu, ale hned vidíme, že jsou zachovány základní proporce.

Než začneme obrys těla zaoblovat, odměříme souřadnice několika mezipoloh ve výkresu předlohy a zadáme je do příslušného kachlíku. Celkově máme na obrysu 37 bodů a po připojení je tvar velmi blízký známému tvaru Telecaster. Pomocí pravítka a křivítka (nebo na monitoru s Bézierovou křivkou) můžeme konečný tvar snadno vyhladit. A obrys máme připravený.

Dalším krokem je nakreslení vnitřních dutin, a to jsou:

<>  Lože krku (neck pocket)

<>  Šachta(y) el. obvodů

<>   Šachty snímačů  

Šířku, délku a hloubku lože krku musíme samozřejmě přizpůsobit krku, který bude použit.

Standartní kobylka Telecasteru dovoluje kompenzaci v rozsahu 20 mm. Tento rozsah je při použití kobylek typu Jaguar nebo TOM  podstatně užší.

My víme, že sedla každé ze šesti  strun na kobylce leží o určitý přídavek (tzv. Kompenzace) dále od kolmice menzury, protínající nulový bod A.

Nejkratší kompenzaci potřebuje tenká struna e1 a  nejdelší bude u struny E6.

Dále víme, že délka znějící části struny mezi ořechem a sedlem na kobylce není nikdy kratší než daná menzura. Jinými slovy – Kompenzace nikdy nezkracuje délku menzury. Menzura je definovaná jako dvojnásobek vzdálenosti mezi přední hranou ořechu a vrcholem dvanáctého pražce. Tedy mezi body B – D.

Kdo nemá potřebu tyto souvislosti znovu připomínat , vyšroubuje sedélko pro tenkou strunu e1 tak, aby šroub vpředu vyčníval jen o „chlup“. A celá kobylka se umístí podle obrázku.

U ostatních strun budou po intonaci (kompenzaci) šroubky vyčnívat více, nejvíce u struny E6,

Plocha 400 x 300 mm je dostatečná pro nakreslení chrániče, angl.pickguardu v 1:1 velikosti na papír, lepenku nebo bílou HDF desku. která bude sloužit jako šablona.