Korpus, krk a hlava - i bez nohou a rukou, má tvar kytary zjevně rysy ženské krásy. A stejně jako rozdíly v obličejích a tělech mají silný vliv na vnímání krásy, každá kytara má také svůj vlastní charakter. V sedmdesátileté historii elektrické kytary se některé typy kytar buď vyvinuly do obecně přijímaných šablon kopií, nebo slouží jako předloha pro změny tvarů detailů. Proto jsou hranice tvůrčí svobody, s ohledem ke křivkám elektrické kytary, relativně těsné. Vymyslet něco, co zde ještě nebylo, je stěží možné..

Divide et impera, rozděl a vládni !

To je cesta, jak zkoumat a porozumět často drobným tvarovým rozdílům a jejich účinkům. Proto zhruba dělím kytaru na tři oblasti, podle jejich funkcí a účinků:

Korpus – Krk s hmatníkem – Hlava,

abyste se mohli jimi zabývat odděleně. Podrobný technický výkres, obecně zvaný "plán", je nesporně užitečný, ale ne každý se v něm dobře vyzná. A podrobné porovnání několika plánů nad sebou je docela vyčerpávající.

Říká se, že obrázek má hodnotu tisíce slov, ale také ponechává velký prostor pro osobní interpretaci.K definování přesných rozměrů a proporcí chybí jejich číselné hodnoty. Pro srovnání, technický výkres nebo plán kytary "mluví" v číslech. Je to přehledná řada délkových kót, která předpokládá znalost norem, které umožňují je správně chápat.

Například délka menzury, poloha oktavového pražce, etc.

Tím bych chtěl říci, že diskuse o kytarách je nejrozumnější, když jsou fotografie a výkresy doplněny přesnými rozměry a textovými vysvětlivkami. To je užitečné nejen pro návrháře kytar nebo vlastní stavitele, ale také pro sběratele, kupující, prodejce a další zúčastněné strany.

A právě takový je záměr mé první knihy "Navigátor tvarů elektrických kytar".

Která měření jsou pro strunný nástroj nejdůležitější? Jedná se o délku menzury, délku struny mezi dvěma podpěrnými body. Tedy mezi kobylkou (bridge) a ořechem (nut). Prozatím teoreticky bez přidání kompenzace.

Druhou nejdůležitější funkcí jsou rozteče strun na kobylce a na ořechu. Tyto vzdálenosti na kobylce určují, zda bude dostatek místa pro kytaristovy probírající prsty (nebo s trsátkem).

To platí také pro rozteče mezi strunami na ořechu, přičemž šířka ořechu ovlivňuje pohodlí a únavu kytaristovy levé ruky při hraní.

Teprve potom je na řadě začít se starat o fyzickou, vzhledovou krásu nástroje...

Tělo kytary je rozhodující pro všeobecně uznávanou hodnotu firemní značky. Nicméně, existují i ​​decentně znějící modely, téměř bez těla. (Ned Steinberger).

Z toho vyplývá, že oblast mezi hmatníkem a kobylkou je nejdůležitější. Optika a tvary těla hrají spíše tradičnější roli. Později o tom pojednám více, a názorně.

Již existuje několik dobrých knih a publikací, které se zabývají designem a konstrukcí elektrických kytar a elektrických basových kytar. Ve své knize se snažím přiblížit problematiku měření tvarů kytary, všem nezkušeným i pokročilým kytaristům, majitelům kytar, sběratelům nebo kutilům. Tentokrát z velmi neobvyklé perspektivy.

Jako absolvent chemické školy, později technolog galvanotechniky a samozřejmě také jako kytarista a amatérský kytarář, mám tendenci měřit vše, abych lépe porozuměl konstrukčním vztahům.

Metoda systematického znázornění nejdůležitějších parametrů kytary v souřadnicích může být velmi užitečná pro hladkou komunikaci mezi dvěma nebo více designéry kytar.

Za předpokladu, že jsou všichni zúčastnění připraveni dohodnout se na nulovém bodu, ležícím uprostřed pod kobylkou.

Přestože kniha nabízí velké množství výkresů a schemat, které lze snadno zvětšit na velikost  1: 1, jde mi hlavně o jednotný způsob stanovení identity tvarů kytary prostřednictvím, co nejmenšího počtu párů souřadnic X a Y.

A prosím, nebojte se matematiky a geometrie. To, co potřebujeme k pochopení geometrie elektrické kytary, jsou znalosti až do 7. ročníku základní školy.

Bod, přímka, úsečka, délka, polopřímka, rovnoběžka, trojúhelník, čtverec, mnohoúhelník, lichoběžník, kružnice atd., Střed, středová osa, úhel, osa, symetrie, rotace, zrcadlení ... a samozřejmě souřadnicový systém.

Anatomie elektrické kytary, elektrické basy a dalších strunných nástrojů je obvykle popsána ve svislé, stojící nebo zavěšené poloze. Stejně jako v lékařských učebnicích. Normální elektrická kytara má tělo dole, krk uprostřed a hlavu nahoře. Tělo má levou a pravou polovinu, z nichž obě mají dolní a horní čtvrtinu, vyklenutí (angl. bout). Knoflík jednoho konce řemene je zde na spodním okraji, druhý je našroubován na horním rohu.

U krku nebo hmatníku je to (hudebně) jinak, spodní pražce jsou nahoře a horní pražce („vyšší pražce“) jsou dole, u těla. Je zde více fyziologie než anatomie, že?

Hudebně - jedná se o hudební nástroj - „high“ nebo „up“ produkuje vyšší frekvenci nebo vyšší tón nebo výšku tónu. Podle toho by měl být náhled elektrické kytary „vzhůru nohama“ a téměř všechny popisy pozic by byly chaotické. Nezbývá nám nic jiného, ​​než se dívat na krk, přesněji na hmatník, zvlášť pro sebe. Krk jako „nositel“  hlavice zůstává v obvyklém zobrazení.

Hrací pozice, ať už vsedě nebo ve stoje, se zdá být ideální pro zkoumání, předvádění nebo přesné měření. Pokud umístíme souřadný systém přes kytaru v půdorysu, osa X (středová čára) běží uprostřed hmatníku a osa Y (čára menzury) představující délku menzury na kobylce, lze každý bod zadat v přesných číslech. Body slouží jako stavební prvky pro čáry, křivky a další tvary. Podle potřeby lze také přidat třetí rozměr, hloubkovou osu Z.

Svislá poloha na obrázku výše je vhodná zejména pro zobrazení obrysů těla a celkových proporcí. V případě hlavy krku jako detailu má větší smysl umístit nulový bod vyjímečně uprostřed přední hrany ořechu. Potom tedy měříme „X“  v „malém formátu“ za hmatníkem a můžeme se obejít bez negativních hodnot  souřadnic X.. U nástrojů s přídavným nulovým pražcem před sedlem platí nulový bod od středu profilu koruny nultého pražce.

Schema krku a hmatníku a rozteče pražců lze měřit od kobylky, ale běžné a praktičtější je začít od nulového bodu ořechu doleva, směrem k tělu (+ X, vyjímečně).

Pro výkres krku také potřebujete prostorovou souřadnici Z k popisu profilu krku. Nulový bod by proto měl být na podélní středové ose a na (zdánlivě) rovném povrchu hmatníku, bez radiusu a bez pražců.  Radius bývá často kombinovaný (compound), to znamená, že má v jednotlivých polohách jinou výšku, a protože se pražce hraním  opotřebovávají, nejsou vhodné jako referenční bod měření

V případě, že požadujeme přesnější informace o poloze obrysů a podrobností nástroje, v číslech, písmenech nebo jiným kódováním, potřebujeme vhodný mřížkový systém. Mřížka, zvaná rastr není samozřejmě nic nového, stejně jako jsou zde navržené průhledné decimetrové kachlíky nad tělem kytary. Očíslované čtverce mřížky mají ale přímý vztah k NULOVÉMU  BODU, jehož poloha na těle závisí na délce menzury příslušné kytary.

Novinkou je číslování a spirálový průběh doleva, který přebírá od kartézského souřadného systému, výchozí nulové polohy a plošných souřadnic X a Y.

Polohy kachlíků nad korpusem kytary "SG"